House of Fun a mětí (Milena Bartlová)
O oprávněné existenci českého slova mětí pochybuji i poté, co jsem ho objevila na české wikipedii. Podle ní tvoří dvojici se slovem bytí a společně vyjadřují rozlišení a zároveň nutnou spojitost toho, co je, a toho, co má být.
Naštěstí jsou třímetrová slova vyvedená v leštěném titanu jako pomník Hansi Kelsenovi německá: Sein – Sollen; jejich odlišnost i propojení vyjadřuje vzájemné zrcadlení. Kelsen byl světově uznávaným zakladatelem normativní právní vědy 20. století a norma je právě to, co má být. Pokud jsem správně pochopila dostupné výklady pro neprávníky, považoval Kelsen právo za společensky formovaný systém, který respektuje etické a náboženské intuice a tradice, ale nepřipouští, aby byly legitimizací a základním východiskem právních soustav. Vláda práva podle něj nemůže podléhat hodnotovým soudům aktuální politiky. Kelsen přednášel na univerzitách v Rakousku, Německu, Švýcarsku a v letech 1936–1938 i na pražské Německé univerzitě. Pak odešel do USA, kde v Berkeley roku 1973 zemřel. Než se s ním ale ve věku tří let odstěhovali jeho židovští, německy hovořící rodiče do Vídně, narodil se v roce 1881 v novogotickém domě na rohu Spálené a (dnešní) Národní na pražském Novém Městě.
Na místo kovové destičky, jež jeho narození připomínala, chtěl solidní pomník pořídit Ústav státu a práva Akademie věd ČR s podporou rakouského zastupitelského úřadu. Spolu s malířem a designérem Petrem Dubem jej dlouhodobě připravoval a promýšlel právní teoretik Petr Agha. Oba monumentální nápisy připomínají podle autorského výkladu veřeje dveří zaniklého domu. Nahoře je nenápadně umístěna ampule s preparovanou mořskou vodou, načerpanou v Kalifornii na místě, kde byl rozptýlen popel Kelsena a jeho manželky. Explicitní odkaz na tradici česko-německé kultury, na připomínaného velikána a jeho rodný dům je ovšem decentně nezřetelný, srozumitelnost spoléhá více na rovinu prostorového a vizuální prožitku nežli na slovní vysvětlení. Zkrátka: Výtečný příklad, že pomník může – a měl by! – být kvalitním, aktuálně pojatým uměleckým dílem ve veřejném prostoru, které vychází svému publiku vstříc ven ze „světa umění“ a artikuluje význam připomínané osobnosti zcela současným výtvarným jazykem.
Přestože je Dubovo a Aghovo rozměrné dílo na svém místě v samém centru hlavního města již rok, obávám se, že těch, kdo si ho všimli, zastavili se, přemýšleli a následně si dohledali další informace, bylo pramálo. Na parcele po zaniklém rodném domě Hanse Kelsena byl v polovině sedmdesátých let 20. století vybudován obchodní dům Máj. Pomník je umístěn v rohovém průchodu spojujícím obě frekventované ulice a jeho pojetí je přizpůsobené střízlivému pozdně modernímu architektonickému výrazu stavby. Nutno zdůraznit: původní stavby. Než totiž pomník dospěl k realizaci, stala se majitelem budovy, a tedy i jeho investorem, akciová společnost Máj Národní. Na svém webu se pod záložkou Umění chlubí vizualizací s prázdným rohovým průchodem v pohledovém betonu, která tento výraz zachovává. Víme ale, co se s Májem stalo. Druhou položku web věnuje umělci Davidu Černému a tvrdí, že jeho „sochy dvou motýlů“, instalované krátce před realizací Kelsenova pomníku, „symbolizují mír, naději, svobodu a demokracii“. Ve skutečnosti jediné, co Černého objekty, prekérně zavěšené nad ulicí a vyvolávající pocit ohrožení chodců, stejně jako celá nová úprava i funkce budovy vyjadřují, je absolutní nadvláda svévole: můžu a nic jiného mne nezajímá (viz Poznámka AA 5/2024).
Kelsenův pomník se u nově otevřeného vstupu do House of Fun Prague vizuálně zcela ztratil, je přesvícen světly a přehlušen zvuky zevnitř. Autoři jsou rádi, že se dílo podařilo realizovat a že je nezpochybnitelně na svém místě přítomné. Promyšlená koncepce však ztratila možnost vizuálního působení. Anebo možná působí, ale s další vrstvou sdělení, která překrývá původní záměr: Žijeme ve společnosti, která nedokáže zabránit mocným a bohatým, aby pouze pro svůj vlastní zisk ničili myšlení, krásu, zodpovědnost a spravedlnost svévolně deformovanou představou údajné svobody. Vzkazují nám: Nikdo vám nebere vaše inteligentní zrcadlení mětí a bytí, dokonce vám na něj přispějeme. V realitě ale to, co je, aby to vydělávalo, zcela zahluší a překryje to, co být má.
- 2025House of Fun a mětí (Milena Bartlová)
- 20251,000,000 years, 1,000 likes: 250-300 (Petr Dub)
- 2024Dvě německá slova v českém veřejném prostoru (Petr Agha)
- 2024Monografie Oddělení malby (Petr Dub)
- 2023Chirurg, interpret a mág v pohybu napínání (Andrea Průchová Hrůzová)
- 2023Slovník problémů (Václav Hájek)
- 2023Manifesty, nebo aforismy (Marek Meduna)
- 2023Asymetrická rovnice (Tereza Jindrová)
- 20221,000,000 years, 1,000 likes: 200-250 (Petr Dub)
- 2022Bůh si to žádá (Lenka Sýkorová)
- 20221,000,000 years, 1,000 likes: 150-200 (Petr Dub)
- 2022Dvojí stavy v obrazobjektech Petra Duba (Jiří Ptáček)
- 2022Nepropadat Nietzschemu. Nepropadat ničemu. (Jan Kudrna)
- 20221,000,000 years, 1,000 likes: 50-100 (Petr Dub)
- 20211,000,000 years, 1,000 likes: 0-50 (Petr Dub)
- 2021Knihovna vzorů (Milan Mikuláštík)
- 2020Věty po konceptuálním umění (Adam Štěch)
- 2020Věty po konceptuálním umění (Petr Dub)
- 2020Do hajzlu, nevidíš, že všichni umřeme (Michal Novotný)
- 2020Tabula Rasa Breach (Domenico de Chirico)
- 2019Absence (Petr Brožka)
- 2019Amoce / The Eye Is Black / Black Eye (Marcel Fišer)
- 2018White Over (Tomáš Knoflíček)
- 2018Naše galerie (Hynek Látal & Petr Dub)
- 2018Projektivní test (Pavel Kubesa)
- 2017Do dichotomie obrazu (Edith Jeřábková)
- 2017Reality Box? (Petr Agha)
- 2017Výběr ze svislé tvorby (Markéta Žáčková)
- 2016O obrazu, jeho formě a podivných názvech (Nina Michlovská & Petr Dub)
- 2016Nuance barvy v architektuře (Vendula Hnídková)
- 2016Kolonie svobody - Možnosti Nového národního stylu (Monika Čejková)
- 2016Šťastní a veselí (Tomáš Knoflíček)
- 2016Domovní znamení (Tereza Jindrová)
- 2015Deník přeživší (Ondřej Chrobák)
- 2015Estetika svádění (Petr Vaňous)
- 2014Další ze způsobů, jak nevytvářet obrazy (Marcel Fišer)
- 2014Matěj Al-Ali, Petr Dub a Tomáš Moravec (Nina Michlovská)
- 2013Nekonečný myslivec a samolibý kartograf (Petr Dub & Marika Kupková)
- 2013Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě (Petr Dub)
- 2013Stezka odvahy napříč suburbií (Nina Michlovská)
- 2012Pole Position (Pavel Netopil)
- 2012Okolo čeho se motáme? (Marika Kupková)
- 2011Magnus - Petr Dub (Tomáš Pospiszyl)
- 2011Artlist (Václav Hájek)
- 2011Q&A - Interview (Irena Satkeová)
- 2011Aluzivní malba-objekt (Vlasta Čiháková Noshiro)
- 2011Polohy současné abstrakce (Olga Malá)
- 2011Kustodka (Marika Kupková)
- 2011Dvojí kód kustodky (Petr Vaňous)
- 2011Pozor na ženy v galeriích (Tomáš Pospiszyl)
- 2011Kustodka - Start Up (Sandra Baborovská)
- 2011Unframed & Reframed (Tomáš Pospiszyl)
- 2011Velké ambice (Jiří Ptáček)
- 2010The International Sovereign European Art Prize (SEAP)
- 2010Cyklus Transformers (Petr Dub)
- 2010Portfolio (Kateřina Tučková)
- 2010Unframed (Petr Dub)
- 2009Reframed (Jiří Valoch)
- 2009Oddělení malby (Jan Zálešák)
- 2009Reframed - House OF Dublon (Jan Zálešák)
- 2009Unframed (Michal Pěchouček)
- 2009Unframed (Milan Houser)
- 2008CZ / SK (Richard Adam)
- 2007Obraz jako vizuální a prostorový artefakt (Milan Salák)
- 2007Obraz jako vizuální a prostorový artefakt (Petr Dub)
- 2007Zlínský salón mladých (Václav Mílek)
- 2007Léčba neklidem (Martin Mikolášek)
- 2006Generátor všech faktů (Lorem Ipsum)