PD Petr Dub

1. Věřící jsou spíše mystici než racionalisté. Dosahují závěrů, které logika nemůže pojmout. 2. Racionální úvahy opakují racionální názory. 3. Iracionální názory vedou k novým zkušenostem. 4. Formální víra je nevyhnutelně racionální. 5. Iracionální myšlenky by měly být následovány rozhodně a logicky. 6. Pokud věřící změní svůj názor v průběhu utváření víry, kompromituje výsledek a opakuje v minulosti dosažený efekt. 7. Vůle věřícího je v procesu iniciace až ukončení víry druhořadá. Vůle věřícího může být pouze projevem jeho ega. 8. Pokud jsou používána slova jako liturgie a rituál, implikují celou tradici a předpokládají následné přijímání této tradice. Tím kladou omezení na věřícího, který tudíž váhá při osvojování víry, která by tato omezení přesahovala. 9. Náboženství a víra jsou dvě různé věci. Náboženství obsahuje všeobecný směr, zatímco víra je komponent. Víra uskutečňuje náboženství. 10. Myšlenky mohou být projevy víry; jsou ve vývojovém řetězci, který případně může zaujmout nějakou podobu. Všechny myšlenky nemusí být nezbytně nutně fyzicky vykonané. 11. Poznání nemusí nezbytně nutně přicházet v logickém pořadí. Může se vyvíjet nečekanými směry, nicméně akt uvěření musí být v mysli dokončen před tím, než se zformuje poznání následující. 12. Pro každý akt víry, který se stává hmotným, existuje mnoho jeho variací, které hmotné nejsou. 13. Akt víry může být považován za vodič mezi myslí věřícího a Boha. Nikdy by ale k Bohu neměl doopravdy dosáhnout a také by nikdy neměl opustit mysl věřícího. 14. Slova jednoho věřícího k druhému mohou vyvolat myšlenkový řetězec, pokud spolu sdílejí společný koncept. představu. 15. Protože žádný projev víry není ve své podstatě důležitější než ostatní projevy, věřící může rovným dílem používat jakoukoliv formu víry od slovního vyjadřování (ať mluvou či písmem) až k fyzické realitě. 16. Pokud jsou používána slova a pokud vznikla z myšlenek o víře, potom jsou pouze vírou a nikoliv náboženstvím, stejně tak, jako čísla nejsou matematikou. 17. Všechny myšlenky jsou vírou, pokud se vírou zabývají a pokud spadají do konvenčního pojetí víry. 18. Lidé se obvykle snaží pochopit náboženství minulosti tak, že na něho aplikují současné konvence, z čehož vzniká neporozumění náboženství minulosti. 19. Konvence náboženství jsou pozměňovány projevy víry. 20. Úspěšná víra mění naše porozumění konvencím tak, že mění naše vnímání. 21. Vnímání myšlenek vede k novým myšlenkám. 22. Věřící si nemůže představit svou víru, a nemůže ji pochopit, dokud není úplná. 23. Věřící může špatně pochopit víru (porozumět jí jinak než jiný věřící), nicméně stejně může být sveden svým vlastním nesprávně vyloženým myšlenkovým řetězcem. 24. Vnímání je subjektivní. 25. Není nezbytně nutné, aby věřící rozuměl své vlastní víře. Jeho vnímání není ani lepší ani horší než vnímání ostatních. 26. Věřící může vnímat vyznání ostatních lépe než vyznání vlastní. 27. Koncept náboženství může zahrnovat podstatu víry nebo proces, při kterém je vytvářena. 28. Pokud je myšlenka víry stanovena v mysli věřícího a je rozhodnuto o její konečné formě, je celý proces dokončen pouze naslepo. Existuje mnoho vedlejších podnětů, které věřící nemůže pojímat. Tyto podněty však mohou být využity jako myšlenky pro nové projevy víry. 29. Proces je mechanický a nemělo by s ním být manipulováno. Měl by se vyvíjet svévolně. 30. Víra obsahuje mnoho různých prvků. Ty nejdůležitější jsou také nejzřejmější. 31. Pokud věřící používá stejný přístup ve více projevech víry a mění použitý přístup, lze předpokládat, že záměr věřícího tento přístup zahrnuje. 32. Banální myšlenky nemohou být zachráněny nádherným provedením. 33. Je složité zpackat dobrý nápad. 34. Když se věřící naučí věřit příliš, vytváří povrchní víru. 35. Tyto věty jsou poznámkami o víře, nejsou však vírou samou o sobě. Petr Dub (Praha, 2020)