PD Petr Dub

Výstava Asymetrická rovnice v galerii Etcetera je první společnou výstavní prezentací Jany Bernartové a Petra Duba. Ačkoli se jejich individuální tvorba dlouhodobě soustředí na zkoumání odlišných mediálních domén, kdy Petr se věnuje ohledávání malby, respektive obrazu-jako-objektu a role jeho kontextu, a Jana analyzuje nová média a digitální sféru se zvláštním zájmem o povahu a teorii barev, oba spojuje silně konceptuální uvažování a (přinejmenším zdánlivý) formální minimalismus. Společnými jmenovateli na stávající výstavě je také určitá spekulativnost, opacita a hra s těmi, kdo jejich díla recipují. Cyklus kruhových reliéfů (213,81 Kg (Potentiální příčiny a tipy)) Petra Duba multiplikuje monumentalizovaný „tah štětce“ a fetišizaci malířského rukopisu nahrazuje mechanickou reprodukovatelností. Ta ale současně umožňuje rozehrát sérii variací, které čtení „abstraktního obrazu“ komplikují, respektive kontaminují „vnějšími“ významy a symbolikou. Metalická, vizuálně atraktivní barevnost vytváří proměnlivost diváckého zážitku z identického odlitku v závislosti na světle a úhlu pohledu. Zároveň intenzita barvy koresponduje s neviditelnou a přitom zásadní skutečností, že jednotlivé odlitky mají i přes svou domnělou identičnost váhové rozpětí od 12 do 41 Kg. Integrální součástí jednotlivých děl jsou také názvy evokující emocionální a existenciální stavy spojené zejména s individuální (zejména mužskou) identitou a sebepřijetím. Ptají se: Cítíte se bezdůvodně staře, šíleně, špatně, prázdně, tlustě, mužně, chlapecky, jako toy, LOL? Dub všemi těmito vrstvami zpochybňuje jednoznačné čtení jednotlivých částí cyklu a ukazuje, že jeden pohled nestačí – věci jsou jinak než se na první pohled zdálo. Jana Bernartová oproti doslovné těžkosti Dubových reliéfů vnáší do výstavy efemérní, téměř nehmotný prvek vůně. Navazuje na svoje dlouholeté zkoumání povahy (digitální) barvy, respektive hyperbarvy, kterou pro ni ztělesňuje zejména RGB modrá (digitálně zapisovaná +0 0 255), překrývající se s historicky významově bohatým ultramarínem. Unikavou povahu barvy se ovšem Bernartová tentokrát pokusila remediovat synestetickým a současně výsostně subjektivním způsobem – tedy transformací „esence“ této modré do originálního parfému (jenž vznikl ve spolupráci s xxx). Jedinečná modrá vůně je vsazena do subtilní instalace s laboratorním sklem umožňující interakci s publikem. Zároveň ale prostupuje prostorem galerie a dřív než se dostaví zrakový vjem, ovlivňuje naše vnímání, možná i naše emocionální naladění. Znejistění a současně aktivizaci smyslů pak ještě posiluje světelná instalace. Výstava Asymetrická rovnice je tak především o tom, co na první pohled nevidíme – o snaze dát vzniknout nečekaným ekvivalencím, ale také si na druhé straně uvědomit nesouměřitelnost podstat i sebepodobnějších věcí. Umělecké hledání tu tedy symbolicky koresponduje s prostou a přece od dané výstavy neodmyslitelnou skutečností, že vystavující jsou zároveň životní partneři.