PD Petr Dub

Poslední výstavou Galerie mladých v letošní sezóně bude prezentace projektu Petra Duba, který ke spolupráci na výstavě přizval Janu Bernartovou (ta se samostatnou výstavou v GM představila již v roce 2007). Petr Dub se dlouhodobě zajímá o možnosti revize či rozšíření konceptu klasického závěsného obrazu. Oslabuje klasické kvality malby, jako jsou její plošnost a pevný vztah k rámu. Pro Duba se rámem stává fakticky celá galerie, v níž je obraz osvobozen od svých pravidel, posouvá se do pozice objektu a v tomto „novém rámu“ se otevírá novým možnostem čtení. Pro instalaci v Galerii mladých se oba autoři rozhodli ještě dále zproblematizovat tento vztah rámu a obrazu. Oslovili společnost prodávající designový nábytek a vybavení interiérů a s její pomocí přetvoří na dobu trvání výstavy galerijní prostor v „běžný pokoj“, jehož součástí budou i umělecká díla. Tento krok lze vnímat v několika souvislostech. Galerie mladých je specifická tím, že v rámci provozu budovy na Radnické 4 je její prostor tranzitní – denně jím prochází desítky zaměstnanců BKC a všech, kdo zde potřebují něco vyřídit (návštěvníci výstav jsou ve srovnání s tímto množstvím v menšině). Zmíněná strategie na jednu stranu ještě oslabí status tohoto prostoru jako místa, kde se „odehrává umění“. Na druhou stranu právě tento prvek ozvláštnění a narušení zažitého stereotypu nutně přitáhne pozornost k tomu, co se v prostoru odehrává. Designový nábytek je vyráběn proto, aby v sobě skloubil dvojí funkčnost – měl by být dostatečně praktický, zároveň ovšem uspokojovat i estetické cítění majitele. V připravované instalaci se tato ambivalentní role designového nábytku ještě zesílí – tím, že jeho praktická funkce bude oslabena, zdůrazní se jeho estetické kvality. Ty však přitom budou sloužit do značné míry jen jako pozadí pro díla obou autorů, která v tomto interiéru budou nainstalována. Jakkoli podobná strategie může být vnímána jako pouhá ilustrace toho, jak by mohlo vypadat uplatnění konkrétních artefaktů v negalerijním, soukromém prostoru, svědčí naznačená manipulace s rámci prezentace (a tedy i recepce) o tom, že by podobný pohled na výstavu byl zavádějící (je tu nakonec i opačný pohled: prostředí designového studia, v němž jsou umělecká díla, respektive jejich reprodukce používána k vytvoření dojmu „normálnosti“ interiéru). Tvarosloví práce Petra Duba i Jany Bernartové by se snad nejlépe dalo vřadit do kolonky postminimalismu. Tato forma vznikala v těsné symbióze s ideologií galerie jako „bílé krychle“ – neutrálního prostředí, v němž je veškerá pozornost koncentrována na umělecký artefakt. To, že se autoři rozhodli zříci této po generace šlechtěné neutrality prostoru, může být vnímáno jednak jako svého druhu adrenalinový sport, na druhou stranu ale jistě svědčí o citlivosti pro konkrétní místo a nahlédnutí toho, že Galerie mladých neutrální bílou krychlí zkrátka není. Reframed - House OF Dublon (Úvodní slovo k výstavě v Galerii mladých, Jan Zálešák, 2008)