Práce Petra Duba i Alžběta Říhové osobitým způsobem rozvíjí estetiku představitelů amerického minimalismu či evropského konkrétního umění. Petrovi i Alžbětě je společné konceptuální přemýšlení o obraze, práce s geometrií, monochromií, ale také multiplikací, serialitou, variabilitou, modulárností. Východiskem je médium závěsného obrazu, které však v pojetí Duba a Říhové expanduje do prostoru – je současně obrazem, objektem i variabilní prostorovou instalací. Důležitou roli hraje také povrchové zpracování, které je oběma autorům příležitostí pro experiment
s nejrůznějšími, často spektakulárně efektními materiály.
Petr Dub se prezentuje sérií rozměrných abstraktních maleb neobvyklého formátu prstence – toroidu. Obrazy vznikají komplikovaným postupem, během kterého Petr Dub nejprve klade a upevňuje na plátno akrylátové či sádrové odlitky pastózních malířských tahů. Systém funguje jako stavebnice s různými opakujícími se komponenty, vzory, ze kterých umělec s rozmyslem sestavuje na první pohled zdánlivě expresivní abstraktní kompozici. Z výsledné asambláže je zhotovena silikonová forma, která slouží k produkci identických betonových odlitků, jež jsou autorem polychromovány. Vzniká tak série variací identického obrazu, které jsou však odlišně zbarveny. U některých obrazů jsou barevně odlišeny a pečlivě vybarveny jednotlivé reliéfní stopy štětce, jindy je zvoleno zpracování monochromní a vyniká tak skulpturální účinek malířských tahů. Vystavování v sériích je pro tato díla důležité, protože až pečlivým vzájemným porovnáním lze rozpoznat šálivost „expresivních maleb“, které jsou ve skutečnosti racionálně vystavěnými plastikami. “V teorii umění není nic reálného. Vše je vzdálené. Vše je kopií kopie kopie!” přibližuje svoje tvůrčí postoje Petr Dub.
Zdrojem inspirace pro tvorbu Alžběty Říhové je autorčin zájem o historickou architekturu a zkušenost
s restaurátorským řemeslem. Alžbětiny geometrické kompozice působí na první pohled jako výřezy z fasád kubistických, art-dekových či funkcionalistických budov. Autorka pracuje s opakujícími se geometrickými vzory, odlišnou hrubostí povrchu, barvou materiálů. Na Alžbětiných reliéfních obrazech se setkáme s nejrůznějšími omítkami a cementy, imitací leštěného kamene, až veristickou nápodobou keramických kachliček. Stejně jako v práci Petra Duba, i zde je přítomen systém stavebnice, který se však více uplatňuje u samotné galerijní prezentace obrazů, které Alžběta Říhová sestavuje do rozevlátých prostorových instalací využívajících stěn i podlah výstavního prostoru. “Důležitý v mé práci je okamžik, kdy můžu s tradičním formátem obrazu pracovat netradičním způsobem a to jak při jeho povrchové úpravě, tak i při jeho instalaci.” říká o své tvorbě Alžběta Říhová. Hybridní ne-obrazy Petra Duba a Alžběty Říhové nabízejí bohatý pramen významů, signifikací, citací a odkazů do historie umění i architektury a současně nabízejí divákovi jemně ironické zamyšlení nad médiem závěsného obrazu.
Kurátor výstavy Knihovna vzorů Milan Mikuláštík pojal svou funkci netradičně a obvyklý kurátorský text nahradil obrazovou esejí. Na obrazovce, u vstupu do expozice se promítá slide-show obrázků, jejichž výběr a skladba funguje jako referenční a interpretační rámec výstavy. Kurátor výstavu nekomentuje textem, ale obrazem.