Handle With Care And Criticism

(s Matejem Al-Ali a Tomášem Moravcem, Prádelna Bohnice Gallery, 2014)

handle with care and criticism (spolu s matějem al-ali a tomášem moravcem, galerie prádelna bohnice, 2014)

Výstava zkoumá vnímání veřejného prostoru jako pole formovaného různými socioekonomickými zájmy – snahou o zvyšování efektivity realitního trhu, vyjadřování společenské prestiže skrze architektonické produkty, ale současně i coby oblast podléhající běžným provozním podmínkám stavitelství. Autoři v sérii videoinstalací a objektů intuitivně rozkrývají vrstvy mezi motivy současné developerské výstavby a virtuálními modely budoucích staveb. Citlivým, ale stále kritickým způsobem upozorňují na konflikty spojené s našimi představami o ideálním životě v architektuře s definitivně novou a perfektní tváří. Všední celospolečenská realita v jejich podání ovšem vyznívá především jako soubor konstantních stavitelských provizorií.

Ústředním znakem zkoumaného problému se pro autory stává symbol tradičního obelisku, 
na kterém lze optimálně demonstrovat rozpory mezi společenskou zakázkou a jeho reálnou architektonickou (ne)funkčností. Tvarovou formu původního egyptského sloupu ukončenou pyramidonem nalezneme ve formě monumentu prakticky na každém kontinentu. Jeho přítomnosti nakonec neuniklo ani druhé nádvoří Pražského hradu. V prostranství národní architektonické dominanty můžeme pozorovat modernistické použití momentu symbolické piety, které ovšem nebylo realizováno za využití nově hledané a nalézané architektonické prostředky, nýbrž skrze historizující artefakt, připomínající více demonstraci záboru či značkování určitého. Z perspektivy autorů je obelisk historicky dobrým příkladem situace, kdy se z architektury stává nosič vyprázdněných informací – nejen v estetickém slova smyslu, ale především ve smyslu hledání odpovědné funkce soudobé architektury.

Diskutovaný model formálního vyčerpání autoři předvádějí za využití vlastního optického rámce, vždy s pečlivě volenou středovou kompozicí. Série videí zachycuje obrysy již neexistujících domů, hradní stráže demonstrující svou činností symbolická očekávání či orla, který nelétá, ad. Realita s virtualitou se v podání autorů objevují jako prospekty bez reálného měřítka a vize, bez možnosti definitivního naplnění. Organizace veřejných prostranství je ve výstavě prezentována skrze fragmenty tranzitních prostor, které obvykle během civilního pohybu městem vnímáme jako jednotky různých funkcí, nikoli coby součásti širšího sociálního uspořádání.

Al-Ali, Dub a Moravec ve svém posledním projektu dokládají, že síla kapitálu často vytváří arteficiální, zchromlé produkty, vznikající na základě společenské poptávky určené k uspokojení různých psychologických potřeb. Podobně jako v předchozích společných projektech se autoři od spoluodpovědnosti za tento stav nedistancují, ale aktivně s k němu hlásí. Otázkou pro ně zůstává, jak se vyrovnat se stavem, kdy se z architektonických monumentů staly vyprázdněné instrumenty, přičemž tento model dotazování lze pochopitelně velmi snadno překlopit na prověřování podmínek provozu současného umění.