Výstavu sedmi autorů s názvem Polohy současné abstrakce lze v širším slova smyslu chápat jako součást této mezinárodní vlny. Snažili jsme se její „akční rádius” rozšířit o umělce, kteří nejsou spjati pouze s pražskou uměleckou scénou: kupř. Josef Mladějovský studoval a působí v Ostravě, Martin Moflár v Košicích a Petr Dub je spjat s uměleckým prostředím v Brně.
Práce, které jsou v Domě U Zlatého prstenu představeny, dokládají poměrně široké názorové spektrum odlišných přístupů jednotlivých autorů, vyznačují se jak vazbou k abstraktní klasice, tak bezprostředními neortodoxními ataky současného „promiskuitního” uměleckého vidění. Práce Josefa Mladějovského ironizují modernu v postmoderním stylu, autor formálně odkazuje k Malevičovi, pracuje s kultovními elementy geometrické abstrakce, jako je trojúhelník, čtverec a kruh, avšak tematizuje je a vkládá do nich nové moralistní obsahy. Vizuálně se Mladějovského diptych Sudoku I a Sudoku II z roku 2010 váže ke znakové abstrakci. Tím se zdá přibližovat vystavenému znakovému obrazu Sabatum (2008) od Jakuba Janovského (v roce 2009 v GHMP zahajoval výstavní cyklus Start up), který je však v jeho výrazně zaměřené tvorbě spíše výjimkou. Na výstavě Janovský reprezentuje krajní nejméně abstrahovanou polohu. Otevřený přístup k prolínání abstraktního a realistického projevu charakterizuje práce Petra Duba, který zkoumá kodifikované hranice uměleckého díla. Systematicky znejisťuje diváka, který si nikdy nemůže být jist, zda stojí před obrazem či reliéfem, před rámem či plátnem, co je realita a co pouhé zdání. S lehkostí střídá abstrahovaný a iluzivní projev, nízké i vysoké materiály, tradiční metody i práci s nalezenými syrovými předměty včetně odpadů (minimalistické střídmě elegantní závěsné transformery vytváří z různých odřezků, desek a starých dřevěných rámů, jež vznikají jako druhotný produkt při vytváření uměleckých děl). Autorova nedávná výstava Kustodka (Start up, 2011) dokládá experiment s abstraktním jazykem vyjadřovaným iluzivně realistickým jazykem. Cesta Václava Kočího k abstrakci vedla od postupného zjednodušování krajinného motivu a minimalizace významových rovin k abstraktně geometrickým stripovým kompozicím, kde je z krajiny odvozený horizont přeměněn v rovné barevné linie a pruhy. Stripy – pruhy ve svých plošných monochromatických obrazech využívá také Martin Moflár. Jeho rozměrné obrazy odkazující ke kontemplativně zaměřeným autorům americké abstrakce padesátých let svým meditačním charakterem vyjadřují autorovu vnitřní potřebu odstupu od dnešního chaotického a informacemi zaplaveného světa. Mírně abstrahované, avšak čitelné perspektivní kompozice z geometrických těles Iry Svobodové (White Odyssey), 2010, a Alžběty Říhové (Exteriér III, 2006) spojuje metaarchitektonické pojetí. Ira Svobodová, která se inspiruje evropskými, americkými i českými klasiky, pracuje v rámci posunu k abstrakci se záměrným narušováním perspektivy a logiky plošných tvarů. Alžběta Říhová ve svých redukovaných monochromatických kompozicích uplatňuje dekonstruktivistické principy.
Na výstavě se představují jak začínající, tak již oceňovaní tvůrci, kteří se v Čechách i v zahraničí zúčastnili prestižních soutěží, jako jsou The Sovereign European Art Prize (v roce 2010 byl finalistou Petr Dub) nebo Art Kontakt (Václav Kočí se v roce 2004 umístil na 3. příčce).
Polohy současné abstrakce (Olga Malá, 5. 8. 2011, TZ výstavy prezentované v Domě U Zlatého Prstenu, GHMP)