Výtvarná práce je pro Petra Duba především komunikačním prostředkem pro vlastní introspekcí. Dominantním médiem je mu závěsný obraz, ačkoli se nebrání ani novým médiím, zejména tam, kde je to pro pregnantnost vyjádření výhodnější. V tvorbě Petra Duba je mnoho konceptuálního, koncept však není tím jediným, i když hlavním, co se v malbě tohoto někdejšího absolventa Zlínské školy umění obráží. Na druhém místě je to intenzivní barevnost a výstavba obrazového prostoru. Přestože Dub trvá na přítomnosti určitého řádu ve svých dílech, jeho technika je spontánní. Autorovo portfolio tvoří poměrně různorodé tematické skupiny. Snad nejcharakterističtější jsou pro něj obrazy blíže nevymezitelných prostorů zaplněných postavami nebo symboly, v nichž se stírá hranice mezi předmětným a abstraktním. Zásadní roli zde sehrává především prvek fantaskna, které v sobě spojuje úzkost i grotesku – tragikomičnost, jak to nazývá Petr Dub, která je podle něj charakteristická pro české prostředí. Na Zlínském salonu mladých se představí dvojicí obrazů reprodukujících motiv záclony. Záclona požívá v domácnostech statutu něčeho krásného, co odděluje naše domovy od světa venku za oknem. Autor se tím však neobrací ke konzumentům těchto předmětů, ale cílem své kritiky činí designéry, umělce a potažmo celý způsob uměleckého provozu.
Příspěvek pro katalog Zlínského salónu mladých (Václav Mílek, 2006)