Pravoúhlé odpovědi na beztvarý vesmír

Kam se vesmír rozpíná? Vesmír byl naplánován a vytvořen tak, aby vzniklo vhodné prostředí pro člověka. Teorie všeho je důsledkem současného uměleckého výzkumu. Odhaluje antropický princip jako past humanity, zatímco v extrémních podmínkách singularity se mění i časové a prostorové struktury natolik, že naše používané pojmy zde ztrácejí význam. Antropický princip poprvé formuloval teoretický fyzik, muž Brandon Carter, ve svém příspěvku na krakovském sympoziu k 500. výročí narození Mikuláše Koperníka. Antropický princip (AP) je filosofický pokus o vysvětlení skutečnosti, že hodnoty základních fyzikálních konstant se nacházejí v takových rozmezích, které umožňují vznik inteligentního života. Kritici namítají, že neumožňuje falzifikaci a jde o tautologii (stejně jako jemně naladěný vesmír). Namítají, že jde o výběrové zkreslení stejně jako jiný antropocentrismus. Umělci*kyně namítají, že podobnou tautologii lze překonat opakováním adekvátně emociálně procítěných pocitů.

Co bylo před singularitou? Otázky dělíme na: A) absolutně (tautologicky) nesmyslné; B) relativně nesmyslné — empricky či teoreticky. Nová teorie může dát smysl starým otázkám. Staré otázky mohou překonat nová očekávání. Zejména hledáním odpovědí na otázky identity v naší společnosti systematicky marginalizovaných identit. Identita jinakosti v patriarchálních politikách, kosmické nebinární tělo vyloučené ze společnosti a z rodinného prostředí. Epistemologie neviditelných paralyzovaných tělesností a jejich nouzová východiska jako odpor vůči apatické suprematistické společnosti. To jsou hlavní kosmologické konstanty současnosti. Inkluze dominantních institucí a jejich nemožná dekolonizace „o nás, ale bez nás“ v etnologických muzeích, v kulturní a sociální antropologii vede k posilování pozitivního mýtu antropocénu. Budoucnost je třeba rekonstruovat skrze praktiky a implementaci kritických společenských diskurzů.